První jarní motovíkend

Už jsme se nemohli dočkat a tak jsme první jarní víkend  oprášili motorky a vyrazili na výlet  někam. Sami jsme ani nevěděli, kam to bude.Napadlo nás, že navštívíme naše kamarády B-Kinga s Jasnuší. B-King je po těžké operaci s nohou a tak zatím nemůže jezdit. Proto jak se říká, „když nemůže Mohamed k hoře, tak musí hora k Mohamedovi“.

V pátek jsme ještě přijeli na chatičku a tam jsme přivítali naše kamarády z Prahy. Přijel Pepa minime, Skoři a Kain se Zdenou. Těšili jsme se na vyprávění Kaina o dovolené, ze které se právě vrátil. Jedli jsme, pili a najednou bylo hodin, jak na kostele. V pokročilé noci jsme se rozhodli jít spát, abychom mohli ráno fungovat a být schopni vyjet. Kolem jedenácté jsme odjížděli a vydali se směr Morava.

Počasí jsme vychytali opravdu bezvadně, takže jsme si užívali nádherný, slunečný den a já jsem byla znovu oslněna krásou našeho českého kraje. Můžu říct, že silnice číslo 351 byla správná volba. Počasí nás nezklamalo a slunce svítilo stále víc a víc. Po cestě jsme si dali jen jednu zastávku na benzince a občerstvili se kávičkou. Moc jsme se nezdržovali, protože nám bříška hlásili krizi a v Kožichovicích na nás už nedočkavě čekali. Přes Třebíč jsme dojeli do Kožichovic, kde nás přivítala Jasnuše s rodinou a nechyběl ani vynikající bůček, který nám neskutečně bodnul. Jasnušin táta umí opravdu parádní. Bohužel, kdo tam chyběl byl B-King. Momentálně byl v nemocnici a my ho nemohli ani navštívit. Dlouho jsme si povídali až Sunar zavelel a vyrazili jsme směr Pasohlávky.

Zakotvili jsme u Drboholce hned vedle obrovského pole, kde jsme našli vynikající  místo pro zakempování. Než Sunar postavil stan, tak já jsem zajela do nedaleké hospody, abych zakoupila nějaké pivko na večer k plánovanému buřtíku na ohni. Místo to bylo moc příjemné a tiché. Nedlouho po vybalení a přípravě táboráčku začalo zapadat slunce. Časově jsme to stihli opravdu přesně. Po tmě jsme seděli u ohně, sledovali žhnoucí plamínky a poslouchali jemné praskání suchého dříví. Světlo z okolních vesnic dělalo na horizontu úkaz, jakoby přistálo UFO, ale vůbec to nekazilo pohled na oblohu posetou jasně svítícími hvězdami, ba naopak. Jakmile se schovalo sluníčko, tak člověk opravdu pocítil, že je ještě březen, zima byla vlezlá a tak nás brzy vyhnala do spacáku. Zbytek večera jsme strávili ve stanu a probírali kudy povede naše cesta zpátky.

Ráno jsme se probudili do opět krásného a prosluněného dne. To se hned lépe leze ze spacáku (v noci to ještě fakt není na odkopávání a je potřeba se opravdu zabalit od hlavy až k patě). Nikam jsme nespěchali a tak jsme si připravili trempskou snídani- chleba s paštikou, ale ozvláštněnou presíčkem. Já jsem na konci za svou aktivitu, která spočívala v umytí použitého nádobí, dostala vynadáno, protože při tomhle plýtvání vody bych prý v přírodě moc dlouho nevydržela. Takže asi budu muset častěji podnikat výlety tohoto typu a mně to vůbec nevadí, naopak moc se mi to líbilo a těším se na další. V neděli jsme se ještě potkali s Jasnuší na kafíčku v restauraci pod vranovským zámečkem. Měli jsme krásný výhled a sluníčko pražilo, seč mu síly stačily, tak nic nebránilo tomu posedět na zahrádce. No nic takhle bychom nikam nedojeli. Proto se vydáváme na cesty. Ještě při výjezdu po esíčku směrem na Vranovskou přehradu se ohlížím na zámeček, ale pak už se nořím do zatáček. Jen na chvilku, protože z restaurace na přehradu je to kousek. Jdeme se projít po hrázi. Foukal tam studený vítr, ale na tu chvilku to bylo moc příjemné schlazení. Z Vranova jsme se dohodli na cestě přes Znojmo, abychom si pochutnali na vynikajícím salátu s neskutečně dobrým dresingem. Původně, když nás sem poprvé Dušan s Ladou vzali, tak si jasně vzpomínám, jak jsem říkala no co, vždyť to je normální bistro, co je na tom tak úžasného, že si salát vozíte ve velkém domů. Ovšem hned po prvním ochutnání jsem té chuti propadla i já. Napadlo nás, že bude hezké, když dva salátky přivezeme taky Janě s Ladou. Měly hroznou radost, jen já se neradovala, když jsem otevřela kufr a ze salátů, které jsem nechala zabalit na cestu byl dresing všude po kufru. No holky říkali, že byl vynikající a za to stálo. Kufr se umyl, věci vyprali a všichni byli spokojení. Jen si občas při navlékání mých letních kožených rukavic vzpomenu na ten vynikající salát, který jde z rukavic cítit doteď. Z Dřís jsme jeli už rovnou domů. Bylo kolem osmé, když jsme dorazili. Shodli jsme se, že to byl hezký výlet, ale stačilo to. Byli jsme unaveni a sprcha nám byla příjemnou odměnou